JEDLÉ HOUBY NAJDEME V LESE PO CELÝ ROK

 

Těžko bychom hledali národ, který je takovým fandou do houbaření, jakým jsme my Češi. Vlhké teplé víkendy jsou jako stvořené pro rodinné výlety do lesa, kde dědové s nadšením učí své vnuky rozpoznat jedlé houby od prašivek. Předávají jim zkušenosti i prozrazují zaručená naleziště. Večer se s nejlepšími kousky jdou pochlubit do hospody.

V sezoně houbařením žijeme všichni. Houby si nás získaly svou nezaměnitelnou vůní a chutí, proto právem mají v naší kuchyni své místo.

 

V dávných dobách byly houby považovány za jídlo chudých. I přes svou nízkou energetickou hodnotu zasytí. Obsahují 90 % vody, jsou dobrým zdrojem vlákniny, bohaté na draslík, vápník, fosfor, sodík a hořčík. Jsou vhodné i pro vegetariány, kteří jistě uvítají jejich stopové množství železa a manganu.

 

Nejzákladnějším dělení je na jedlé houby a nejedlé. Ty nejedlé přenecháme mykologickým příručkám, my se zaměříme na ty, které s čistým svědomím můžeme dát na talíř.

 

Houby dle sezónnosti

Bavíme-li se o houbách lesních, tak první příležitost k jejich sběru bývá již na jaře. A to v březnu, dubnu, kdy se zpravidla objevují houby kačenky, s jemnou vůní a kořenitou chutí (lehké polévky, smetanové omáčky, osmažené v těstíčku). Dále různé druhy smržů (jejich kloboučky se dají plnit mletým masem), z nichž je nejhojnější smrž obecný. Květen je zase měsícem májovek (polévka, omáčka).

 

Letní nabídka je bohatší. Vyrůstají první hřiby dubové, ale také kováře a koloděje („modráky”). Následují je lišky, křemenáče, pýchavky a kozáky, ale také jedlé druhy holubinek a muchomůrek. Asi není potřeba se rozepisovat, která jídla jsou v tuto dobu aktuální. Smaženice, maso na hříbkách, houbové lasagne, kulajdu, řízky z bedel, to vše určitě vévodí letní houbařské sezóně.

 

Houbařský podzim počítáme od konce prázdnin, kdy se k letním druhům přidávají i václavky, ryzce a čirůvky. Houby jsou díky dešťům plné vody, proto se hodí k úpravám těžších jídel, jako jsou různé husté polévky (bramboračka, boršč), nádivky nebo houby v masových směsích či slaných koláčích.

 

I během zimy můžeme vyrazit do lesa na sběr. Nabídka není tak rozmanitá, ale houbař určitě nepohrdne hlívou ústřičnou, penízovkou sametonohou, kržatkou zimní či třepenitkou makovou. Při deštivé zimě roste i Jidášovo ucho. Oblíbenými zimními jídly jsou houbový kuba nebo krkonošský hubník.

 

Jak si houby uchovat na zimu?

Jejich zpracování není dobré odkládat. Vyznačují se autolýzou, což znamená, že jsou samo-rozpadající se. Obzvláště v sezóně, kdy darů lesa je skutečně více, než jsme schopni sníst, uchováváme houby na zimu všemožnými druhy konzervace.

  • sušení – sušit můžeme na vzduchu nebo v klasické sušičce. Vhodné jsou převážně letní druhy, které nejsou tak nasáklé vodou, jako houby zimní. Ze sušených hub můžeme umlít prášek a používat jako koření.
  • sterilizace – v octě, v soli, v kyselém nebo sladkokyselém nálevu, vlastní šťávě, v tuku.
  • mražení – před mražením je vhodné houby mírně povařit.
  • výtažek z hub – jedná se o zahuštěné šťávy, získané z čerstvých nebo sušených hub výluhem, lisováním nebo kombinací obojího.

 

Pokud si netroufáte nebo nechcete vyrazit do lesa pro vlastnoručně nasbírané houby, můžete si je zakoupit v běžné obchodní síti nebo vypěstovat doma sami. Nejběžnějšími jsou žampiony a hlíva, ovšem je možné zakoupit i shitake a shimeji.

Mohlo by Vás také zajímat