Těžko bychom hledali národ, který je takovým fandou do houbaření, jakým jsme my Češi. Vlhké teplé víkendy jsou jako stvořené pro rodinné výlety do lesa, kde dědové s nadšením učí své vnuky rozpoznat jedlé houby od prašivek. Předávají jim zkušenosti i prozrazují zaručená naleziště. Večer se s nejlepšími kousky jdou pochlubit do hospody.

V sezoně houbařením žijeme všichni. Houby si nás získaly svou nezaměnitelnou vůní a chutí, proto právem mají v naší kuchyni své místo.

 

V dávných dobách byly houby považovány za jídlo chudých. I přes svou nízkou energetickou hodnotu zasytí. Obsahují 90 % vody, jsou dobrým zdrojem vlákniny, bohaté na draslík, vápník, fosfor, sodík a hořčík. Jsou vhodné i pro vegetariány, kteří jistě uvítají jejich stopové množství železa a manganu.

 

Nejzákladnějším dělení je na jedlé houby a nejedlé. Ty nejedlé přenecháme mykologickým příručkám, my se zaměříme na ty, které s čistým svědomím můžeme dát na talíř.

 

Houby dle sezónnosti

Bavíme-li se o houbách lesních, tak první příležitost k jejich sběru bývá již na jaře. A to v březnu, dubnu, kdy se zpravidla objevují houby kačenky, s jemnou vůní a kořenitou chutí (lehké polévky, smetanové omáčky, osmažené v těstíčku). Dále různé druhy smržů (jejich kloboučky se dají plnit mletým masem), z nichž je nejhojnější smrž obecný. Květen je zase měsícem májovek (polévka, omáčka).

 

Letní nabídka je bohatší. Vyrůstají první hřiby dubové, ale také kováře a koloděje („modráky”). Následují je lišky, křemenáče, pýchavky a kozáky, ale také jedlé druhy holubinek a muchomůrek. Asi není potřeba se rozepisovat, která jídla jsou v tuto dobu aktuální. Smaženice, maso na hříbkách, houbové lasagne, kulajdu, řízky z bedel, to vše určitě vévodí letní houbařské sezóně.

 

Houbařský podzim počítáme od konce prázdnin, kdy se k letním druhům přidávají i václavky, ryzce a čirůvky. Houby jsou díky dešťům plné vody, proto se hodí k úpravám těžších jídel, jako jsou různé husté polévky (bramboračka, boršč), nádivky nebo houby v masových směsích či slaných koláčích.

 

I během zimy můžeme vyrazit do lesa na sběr. Nabídka není tak rozmanitá, ale houbař určitě nepohrdne hlívou ústřičnou, penízovkou sametonohou, kržatkou zimní či třepenitkou makovou. Při deštivé zimě roste i Jidášovo ucho. Oblíbenými zimními jídly jsou houbový kuba nebo krkonošský hubník.

 

Jak si houby uchovat na zimu?

Jejich zpracování není dobré odkládat. Vyznačují se autolýzou, což znamená, že jsou samo-rozpadající se. Obzvláště v sezóně, kdy darů lesa je skutečně více, než jsme schopni sníst, uchováváme houby na zimu všemožnými druhy konzervace.

  • sušení – sušit můžeme na vzduchu nebo v klasické sušičce. Vhodné jsou převážně letní druhy, které nejsou tak nasáklé vodou, jako houby zimní. Ze sušených hub můžeme umlít prášek a používat jako koření.
  • sterilizace – v octě, v soli, v kyselém nebo sladkokyselém nálevu, vlastní šťávě, v tuku.
  • mražení – před mražením je vhodné houby mírně povařit.
  • výtažek z hub – jedná se o zahuštěné šťávy, získané z čerstvých nebo sušených hub výluhem, lisováním nebo kombinací obojího.

 

Pokud si netroufáte nebo nechcete vyrazit do lesa pro vlastnoručně nasbírané houby, můžete si je zakoupit v běžné obchodní síti nebo vypěstovat doma sami. Nejběžnějšími jsou žampiony a hlíva, ovšem je možné zakoupit i shitake a shimeji.

Hledat

Kategorie