VELIKONOCE – SVÁTKY JARA, TRADIC I SYMBOLŮ

Velikonoce jsou takzvaným pohyblivým svátkem. Datum pro Boží hod velikonoční není pevně stanoven a připadá vždy na první neděli po prvním jarním úplňku. Pro křesťany se stal jedním z nejvýznamnějších svátků, neboť oslavují den, kdy byl vzkříšen Ježíš Kristus.

Původně byly Velikonoce pohanským svátkem jara. Lidé se loučili se zimou a těšili se na zrození něčeho nového. S postupným přibýváním slunečních dní začínají z čerstvě rozmrzlé země vylézat mladé lístky bylin a květin. Stromy získávají nádherně zelenou barvu listí, ptáci se probouzí, vyzpěvují a všechna zvířata přivádí na svět potomky.

 

Samotnému Velikonočnímu pondělí předchází Svatý (Pašijový) týden. Je to poslední týden dlouhého 40. denního půstu, plného příprav, zvyků i povinností.

 

Každý den má své jméno i tradici

  • Vše začíná Květnou nedělí, kdy si křesťané připomínají příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Tehdy ho vítali palmovými listy, ale v našich podmínkách si vystačíme s větvičkami první kvetoucí vrby jívy (kočičky) nebo zlatého deště.

 

  • Následuje Modré (Žluté) pondělí. Dětem začaly prázdniny a v kostelech se vyvěšovaly modré látky.

 

  • Na Šedivé úterý se uklízelo. Hospodyňky vymetaly pavučiny z koutů obytných místností i hospodářských stavení.

 

  • Škaredá (Sazometná) středa připomíná událost, kdy se Jidáš škaredě zachoval a zradil Krista tím, že ho prodal za 30 stříbrných. I jídlo mělo vypadat ošklivě, proto se dělaly třeba trhance, na sladko i naslano. Byly to placky, které kuchařky při smažení schválně potrhaly. V tento den se také hodně uklízelo a mimo jiné i vymetaly saze z komínů, aby se stavení ochránilo od zlých sil.

 

  • Dnem odpuštěním a bez hádek byl Zelený čtvrtek. Podle tradice se mají jíst právě zelená jídla – z luštěnin. Zmiňme třeba hrách a čočku, často podávanou s kroupami. Ze zeleniny zelí či lístky mladých bylin (kopřiva, bršlice, řebříček, pampeliška), které se výborně hodí do jarní nádivky.

 

  • Ježíš byl právě na Velký pátek vyslýchán, souzen a následně ukřižován. Je tedy na místě smutek, ticho, klid a rozjímání. V kostelech se zpívalo bez doprovodu varhan a zvony nahrazovaly řehtačky, které svolávaly lidi do kostela. Podle pověr se v tento den otvírá zem s pokladem a sedlákům bylo zakázáno orat, kopat, rýt.

 

  • Na Bílou sobotu se bílila stavení, vařilo a peklo. V troubě nesměly chybět buchty, mazanec, beránek, ale také maso, převážně jehněčí. Chlapci a muži pletli pomlázky, ženy zdobily vajíčka.

 

  • Ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých. Tato „velká noc“ dala jméno celému svátku. Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) je z církevního hlediska ten největší svátek. Lidé chodili do kostela světit napečené a navařené pokrmy, ale také víno či vejce. Recept na Skvělý velikonoční mazanec

 

  • V dnešní době je nejzajímavějším dnem Velikonoční (Červené) pondělí. Muži a chlapci chodí dívky „vyšlehat“ pamihodem, aby rozkvetly a byly celý rok zdravý. Na oplátku jsou děvčaty obdarováni malovanou kraslici.

Velikonoční symboly

  • Vejce

Vejce k Velikonocům neodmyslitelně patří, jako symbol plodnosti a nového života uchovaného v bezpečí pevné skořápky. Pojí se s ním také legenda, kdy žena, nechala ve svém stavení přespat Ježíše spolu se sv. Petrem. Ráno snesené vejce, upekla v popelu a pohostila jím nocležníky. Když chtěla zamést oloupané skořápky, místo nich našla kousky zlata.

  • Pomlázka

Co by byly Velikonoce bez pomlázky, nebo také hodovačky, pamihodu, šlehačky, korbáče, dynovačky atd. Pojmenování se kraj od kraje liší, jedná se o spletené, často vrbové proutky, kterými chlapci „šlehají“ dívky. Často je zdobena barevnými pentlemi. Pomlázkou se také označuje výsledek hodování (výslužka).

  • Beránek

Ti, kteří si to mohli dovolit, měli jako slavnostní pokrm jehňátko. Chudší lidé si ho pekli z těsta a tato tradice se dochovala do dnes. Představuje mladost a nevinnost. Z náboženského hlediska je beránek součástí Božího stáda.  Nejlepší vláčný recept na velikonočního beránka

  • Zajíček

Naši předci převzali velikonočního zajíčka z Německa, představuje život, plodnost a štěstí. Objevuje se i v Bibli, kde byl vyobrazován u nohou Panny Marie. Jak vznikla spojitost, že právě tento ušák nosí nebo dokonce snáší vajíčka, je otázka.

Mohlo by Vás také zajímat